POVÍDKA

Václav Hejna

Zvláątní, zapni si hudbu, jakoukoliv a nech plynout myąlenky tak, jak do hlavy samy přichází a zase z ní odchází. Znáą skupinu Cramberries? A to je jedno. Holé kopce a nikde ľádné stromy. Irsko, odtud skupina pochází. Nikdy jsem tam nebyl, ale líbí se mi Keltská hudba. Stačí jen nechat plynout myąlenky a pozorovat krajinu. Jen holé kopce a docela zima. Je to nádhera, stojím skoro na tom nejvyąąím. Jen tráva a kamení. Dole teče nějaká řeka a neslyąím jak hučí, je moc daleko. Někdo zpívá nádhernou písničku. Právě teď.

Bolí mě nohy, tak si sednu na jeden velký kámen. To je nádhera, říkám si. Chtěl bych tady zůstat a na tu krásu se dívat. V noci si lehnout a ráno se probudit a celý den se dívat na ty nádherné holé kopce. Daleko od lidí. Říká se, ľe kdo je blíľe nebi je i blíľe Bohu. Copak by mi chtěl asi říct. Moľná bych ho mohl poslouchat. Nic, slyąím jen hlas svého srdce. Zůstaň, je tu krásně. Kdyľ to říká srdce, asi bych tu měl zůstat. A rozum? Blázníą? Tady je zima a ze samoty zblbneą. Ale ta nádherná hudba, nádherná krajina. Ne, nemůľu jí opustit. Srdce, kdyľ jí milujeą, zůstaň zde. Poznal jsi krásu, kterou jsi tak dlouho hledal.

Rozhlíľím se, teď je ticho. A zase začala hrát hudba. Kdyľ půjdu dolů, tahle muzika zmizí. Ten hlas. To je nádhera. Ta krajina je snad čím dál tím více krásnějąí. Nikdy v ľivotě jsem nic takového neviděl. Viděl jsem jen oąklivé a ąpatné věci. Poslouchal oąklivou hudbu se ąpatnými texty. A nyní jsem Bohu tak blízko. Hvězdy svítí tak nádherně, jak nikde na světě. A zase dohrála hudba. Z dálky sem doznívá zvuk kytary. Někdo zpívá, ne. Krásná melodie, je to jen několik slov. Pomalá písnička. Nade mnou hvězdy a ta melodie dohromady. Vzpomínky na těch několik krásných dní, které jsem proľil. Bylo jich jen hrozně málo. Proč já musel proľívat tolik ąpatných chvil, a potkávat ąpatné lidi. Proč jsem dříve neobjevil tuhle horu s tak krásnými melodiemi a hvězdami?

Srdce se mi rozbuąilo, chtělo ven. V očích slzy a smích zároveň. ®e bych konečně pochopil, kdo jsem? A zase ticho. A zase nějaká melodie.

Lidé, někteří zavírají oči a představují si nádherné chvíle, ale potom se probudí. To přece nejde. Sen není realita. Ve snu nemusím na nákup, do práce. Ve snu nepotřebuju peníze, tam je o mě postaráno. Země přece ale mohla uľivit spoustu lidí. Nemuseli se dřít. Já vlastně potřebuju novou televizi, tamta je uľ stará. Jo, v nedalekém marketu ji mají o dvě tisícovky levněji. Co to zase dělám?

Jsem na kopci, holém kopci, ľádné stromy. A zase nová písnička. Pomalá a znovu ty hvězdy a být tak blízko pánu Bohu. Bylo by krásné zařídit si doma krásný výhled. Na stropě velký obraz holých kopců. Aha a to domácí kino a poslouchat tuhle nádhernou melodii. Pustit si historický film o Keltech. Ten zvuk, to je nádhera. Slyąel jsem to u jednoho známého. Ale svět je stejně krásný.

Bůh mu řekl: Sejdi dolů a řekni lidem, ľe je krásný holý kopec a nejsou tam ľádné stromy. Pověz jim o místě, kde jsi leľel. Řekni jim, co si zde vymyslel a na co si viděl. A jakou melodii poslouchal.

Existuje prý jeden Bůh a jedna duąe. Duąe je rozdělena do těl. Lidé si jí rozdělili. Rozdělili si i Boha. Bůh je dobrý, vymyslel jak si mám zařídit pokoj. Bůh mi dal poslechnout melodii. To je takl nádherné, ľe jí sloľím a lidé ji budou poslouchat. Nazvu to Boľí melodie. Klekl jsem si na kolena a pomodlil se.

© Václav Hejna 2002